Co je Kraniosakrální terapie cestou hluboké relaxace?
Je to velmi jemná, neinvazivní, relaxační, preventivní, podpůrná i v určitém smyslu léčebná,
metoda práce s tělem.
Zklidňuje, uvolňuje a harmonizuje organismus jako celek a pomáhá odbourávat stres. Účinky KST
Není však náhradou lékařské péče! Vhodně ji ale doplňuje.
( Lehký nástin, jak kraniosakrální terapie probíhá, kolik ošetření je potřeba, atd. zde: Časté otázky )
- Vychází z medicínských poznatků (více zde: Historie metody),
její název pochází z latinských anatomických názvů:
cranium = lebka, os sacrum = kost křížová
z čehož vyplývá, že stěžejní oblastí, se kterou na fyzické úrovni kraniosakrální terapie pracuje,
je hlava (kosti lebeční) - páteř - kost křížová.
Tedy oblast, ve které je uložen centrální nervový systém : mozek, mícha a mozkomíšní mok,
což z hlediska kraniosakrální terapie tvoří tzv. kraniosakrální systém.
- Kraniosakrální terapie tedy působí na kraniosakrální systém člověka...
Dovolím si jej popsat velmi zjednodušeně, jen pro vytvoření představy:
kraniosakrální systém, jak již bylo řečeno, sestává z mozku a míchy, které jsou uloženy v obalech, tzv.plenách, přičemž ta vnější, která obaluje celý tento systém se nazývá "tvrdá plena mozková". Mozek a mícha jsou omývány a vyživovány mozkomíšním mokem, který je pulzací 8-12x za minutu „vstřikován“ do systému a vstřebáván, což vyvolává okem neznatelný pohyb, tzv.kraniosakrální impuls, který je nutný k vyrovnání tlaku uvnitř systému.
Tento pohyb však lze nahmatat - naše tělo se neustále nepatrně rozpíná a smršťuje. Pohyb mozkomíšního moku je totiž přenášen do celého organismu, jako jakási vlna, což je pochopitelné pokud si uvědomíme, že tělo je tvořeno z většiny z vody.
Kraniosakrální impuls je jedním ze základních projevů života, stejně jako dech a srdeční rytmus, na kterých však není závislý.
V rozsahu, razanci, symetrii a (ne)pravidelnosti kraniosakrálního rytmu (impulsu) se odráží zdravotní stav člověka.
Smyslem kraniosakrální terapie je tedy podpořit pohyblivost v oblasti kraniosakrálního systému, protože kde je pohyb, tam je také prostor pro zdraví.
Lidské tělo má tzv.buněčnou paměť, to znamená, že různé nezpracované negativní zážitky se v průběhu života ukládají na různých místech těla, kde jako tzv.energetické cysty (bloky) narušují přirozený tok energie v těle. Na fyzické úrovni se to projevuje právě omezenou pohyblivostí, utlačením, případně stagnací.
KST pomáhá harmonizovat kraniosakrální rytmus pomocí hmatů, kterými dochází k uvolňování tkání - zejména lebečních švů, kosti křížové a také např. fascií (neboli povázky), čímž odstraňuje tyto bloky a tím umožňuje tělu, aby se začalo samo uzdravovat. (Nejedná se ale o masáž, ani protahování.)
Navození stavu hluboké relaxace je také velmi významným faktorem v terapii.
Relaxace stimuluje parasympatikus - část vegetativního (autonomního) nervového systému, který v organismu spouští produkci hormonů podporujících regeneraci buněk, optimalizuje imunitu, harmonizuje hormonální systém jako takový, podporuje trávení = *samoozdravné procesy v těle.
Nejen, že tělo a mysl se v dané chvíli uvolní, což napomůže zprůchodnění a rozpouštění bloků, ale také se tím v mozku vytváří nová nervová spojení. Dovednost uvolnit se, relaxovat, je dovednost, se kterou jsme se narodili. Pokud ale prožijeme trauma nebo jsme dlouhodbě ve stresu, naruší se rovnováha v těle a náš organismus přestane být schopen dostatečně zrelaxovat a nervová spojení slábnou. Je pak potřeba organismu pomoci, aby tuto schopnost obnovil. A to se děje právě stimulací parasympatiku. Čím častěji relaxujete, tím lépe a snadněji a hlouběji se mozek a tělo dokáže uvolnit a tím sebeuzdravovat.
Doktor William Sutherland, zakladatel kraniosakrální terapie, který kraniosakrální pohyb objevil, a se kterým pracoval, jej nazval jako "Dech života". Dospěl k závěru, že původcem tohoto pohybu je "inherentní životní síla organismu". Jinými slovy - oživující element (energie) našeho fyzického těla.
- Skrze působení na kraniosakrální systém člověka se kraniosakrální terapeut dostává do kontaktu právě s Dechem života.
Na jemnohmotné úrovni tedy pracuje s energií, která je projevem života. Tato energie je tzv.matricí zdraví, která je v každém okamžiku přítomná v každém těle. Pomocí působení na kraniosakrální systém tedy tato terapie
- pomáhá spouštět samoozdravné procesy v těle.
Terapeut tedy není tím, kdo léčí. Terapeut pouze vytváří podmínky pro to, aby se tělo ošetřovaného člověka mohlo pomocí uvolnění zkontaktovat s vlastním zdrojem zdraví (energie), a aby tak mohly začít probíhat samoozdravné procesy.
Pár slov k samoozdravným procesům...
V odborné literatuře se schopnost těla navracet se do rovnováhy, odbourávat nepříznivé vlivy, nazývá homeostáza. Bez ní bychom nepřežili.
Vše v těle je provázáno. Každá buňka a tedy i orgán, který se v těle nachází, má svůj účel, nic není navíc a nic také nefunguje nezávisle na ostatních. A to se týká i psychiky. Konkrétně mám teď na mysli jednu z jejích složek a to emoce, které se na první pohled sice jeví nehmotně, přesto je zřetelně pociťujeme na fyzické úrovni (a to díky nervovému a hormonálnímu systému a také řekněme "chemickým reakcím", které probíhají v mozku).
Nerovnováha kdekoli v těle a to i psychická ovlivní vždy celý systém - celý organismus. Neustále na nás působí mnoho vlivů, které tělo dokáže odbourávat (máme k dispozici několik "čističek" - játra, ledviny, lymfatický systém, mozkomíšní mok...). Pokud tělu ale cíleně nepomůžeme, např. detoxikací, eliminací stresorů v našem životě, vhodnou stravou, atd., pak je tělo více zanášeno, než dokáže odbourat a tím pádem trvale přetěžováno.
Kraniosakrální terapie je tak jednou z možností, jak tělu pomoci podpořit jeho vlastní schopnost navracet rovnováhu, tedy sebeuzdravovat se.
- Kraniosakrální terapie je proto bezpečná metoda, která je vhodná pro dospělé i děti.
Kraniosakrální terapie
- není masáž
- není předávání energie
- není léčitelská metoda
- není náhradou lékařské péče
